Vzdelávacie centrum

Změna ČSN 73 0540-2

V lednu jsme publikovali článek o připravovaných změnách normy ČSN 73 0540-2. Vyjádřili jsme se ke změnám jednotlivých kapitol. Od té doby došlo k dalšímu posunu ve vývoji revize normy. Byly zapracovány některé připomínky členů TNK 43, ÚNMZ, ale také odborné veřejnosti z veřejného projednání normy, které se konalo na počátku dubna. Některé kapitoly normy se od lednového článku téměř nezměnily, některé však doznaly ještě poměrně velkých změn. V současné době je již revize normy v podstatě ve své finální fázi. Předpokládají se jen formální úpravy a v blízké době by měla být revize normy ČSN 73 0540-2 vydána. Pojďme si nyní zaktualizovat souhrn některých změn normy a zamysleme se nad dopady těchto změn pro stavební praxi. Zaměřme se podrobněji na změny nepopsané v lednovém článku.

Požadavky na vnitřní povrchovou teplotu konstrukce

Základní logika požadavků na vnitřní povrchovou teplotu konstrukce zůstane stejná. Splnění požadavků na vnitřní povrchovou teplotu bude i nadále závazné. Povrchovou teplotu budeme i nadále posuzovat pomocí teplotního faktoru konstrukce. U výplní otvorů nadále sledujeme riziko povrchové kondenzace (relativní vlhkost vzduchu při povrchu konstrukce 100%), u stavebních konstrukcí sledujeme riziko růstu plísní (relativní vlhkost vzduchu při povrchu konstrukce 80%). Teplotní faktor konstrukce musí být vyšší nebo roven požadovanému teplotnímu faktoru dle normy pro všechny nové konstrukce a styky konstrukcí, které se nacházejí v prostorech s návrhovou relativní vlhkostí vnitřního vzduchu do 60% včetně. U rekonstrukcí stávajících budov se ve velmi výjimečných a odůvodněných případech připouští nesplnění požadavku na teplotní faktor. V těchto případech musí konstrukce splňovat alespoň požadavek na součinitel prostupu tepla, a také je ale nutné doložit, že bude zajištěna bezchybná funkce konstrukce i bez vyhovujícího teplotního faktoru. Stejná podmínka platí i pro konstrukce a styky konstrukcí, které se nacházejí v prostorech s návrhovou relativní vlhkostí vnitřního vzduchu vyšší než 60%.
Doposud nebyly popsány žádné změny oproti současně platné normě z roku 2007. Co se revizí normy mění, je princip stanovení požadavku na teplotní faktor konstrukce. Tento princip se dokonce změnil již podruhé v průběhu zpracování revize. První návrh změny jsme popsali v lednovém článku, ke druhému a pravděpodobně finálnímu principu si něco řekneme nyní.
Ruší se bezpečnostní přirážka teplotního faktoru ΔfRsi. Místo toho se v souladu s ČSN EN ISO 13788 zavádí bezpečnostní přirážka Δφi ve výši 5%. Pro prostory, v nichž není trvale upracována vlhkost vzduchotechnikou, se také zavádí v souladu s ČSN EN ISO 13788 závislost relativní vlhkosti vnitřního vzduchu na teplotě a vlhkosti venkovního vzduchu v zimním období. Návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu dle normy ČSN 73 0540-3 se pro účely stanovení požadavku na vnitřní povrchovou teplotu snižuje o 1%, za každý °C, o který je návrhová teplota venkovního vzduchu dle normy ČSN 73 0540-3 nižší než je „referenční“ teplota minus 5°C.
Nejlépe si tuto závislost můžeme ukázat na konkrétním příkladu, pro který si zvolím obytnou místnost bytového domu. Dle ČSN 73 0540-3 je pro toto prostředí návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu φi = 50%. Situujme si bytový dům například do Prahy, kde je návrhová teplota venkovního vzduchu dle normy ČSN 73 0540-3 minus 13°C. Rozdíl mezi touto teplotou a referenční teplotou minus 5°C činí 8 stupňů (resp. kelvinů). O 8% tedy snížím návrhovou relativní vlhkost vnitřního vzduchu a získám 42%, k této hodnotě musím ještě přičíst bezpečnostní přirážku 5% a získám hodnotu relativní vlhkosti vnitřního vzduchu pro stanovení požadavku na vnitřní povrchovou teplotu φi,r = 47%. Tuto hodnotu pak dosazuji do vzorce z normy, a získávám požadavek na teplotní faktor.
Popsali jsme si tedy nový princip stanovení požadavků, co tato změna ale přinese v praxi? Požadavek na vnitřní povrchovou teplotu se pro nejteplejší oblasti České republiky pro výplně otvorů reálně mírně zpřísňuje (pro běžné stavby). Naopak pro stavební konstrukce a pro chladnější oblasti se požadavek zmírňuje. U stavebních konstrukcí v nejchladnějších oblastech se požadavek zmírňuje poměrně významně. Aby zmírnění požadavků pro stavební konstrukce nebylo ještě významnější, byla zavedena nejnižší možná relativní vlhkosti vnitřního vzduchu pro stanovení požadavku na vnitřní povrchovou teplotu φi,r = 45%. Vybrané konkrétní příklady změny požadavku jsou uvedeny v následující tabulce.

Předpoklady: Návrhová vnitřní teplota v zimním období θi = 20°C, přirážka Δθai na vyrovnávající rozdíl mezi teplotou vnitřního vzduchu a průměrnou teplotou okolních ploch Δθai =1°C, návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu φi = 50%, tlumené vytápění, radiátory pod okny, stavební konstrukce těžké. Typ konstrukce Návrhová teplota venkovního vzduchu v zimním období θe, [°C] Požadovaná hodnota nejnižšího teplotního faktoru vnitřního povrchu fRsi,N [-] dle ČSN 73 0540-2 z roku: Teplota odpovídající požadované hodnotě nejnižšího teplotního faktoru vnitřního povrchu [°C] dle ČSN 73 0540-2 z roku: Rozdíl v požadavku (znaménko + znamená zpřísnění) 2007 2011 2007 2011 Výplň otvoru -13 °C (Praha) 0,667 0,655 8,68 °C 9,27 °C + 0,59 °C -17 °C (Tábor) 0,700 0,656 8,60 °C 7,97 °C - 0,63 °C Stavební konstrukce -13 °C (Praha) 0,796 0,753 13,06 °C 12,60 °C - 0,46 °C -17 °C (Tábor) 0,819 0,749 13,12 °C 11,96 °C - 1,16 °C

Požadavky na součinitel prostupu tepla

Požadavky na součinitel prostupu tepla nedoznaly zásadních změn. Revizí normy se změní požadavky na součinitel prostupu tepla jen u některých konstrukcí a navíc pro většinu z nich je tato změna závazná až od 31.12.2012.
Asi nejvýznamnější změna se týká těžkých vnějších stěn, kdy se mění požadavek na součinitel prostupu tepla u budov s běžným vnitřním prostředím z hodnoty 0,38 W/m2K na 0,30 W/m2K. Pro jednovrstvé zdivo je závaznost požadavku odsunuta na výše uvedené datum, u ostatních těžkých stěn se projeví změna požadavku hned po vydání normy. U těžkých stěn zateplených kontaktním zateplovacím systémem, to nebude v praxi znamenat žádný problém. Tyto konstrukce již běžně požadavek 0,30 W/m2K splňují a případné mírné navýšení tloušťky tepelné izolace neznamená významné prodražení stavby nebo technologické problémy. Nepříjemná bude tato změna zřejmě pro těžké zavěšené fasády, zejména kamenné. Tyto konstrukce vyžadují poměrně masívní nosný rošt pro zavěšené pohledové prvky. Ten znamená poměrně značný systematický tepelný most, který je nutné eliminovat zvýšenou tloušťkou tepelné izolace. U těchto konstrukcí je často poměrně náročné dosáhnout splnění současného požadavku 0,38 W/m2K. Zpřísnění požadavku bude znamenat další navýšení tloušťky tepelné izolace, což však bude také spojeno s potřebou zvětšit dimenzi nosného roštu a to bude znamenat další zhoršení ekvivalentní tepelné propustnosti tepelné izolace. U některých nejtěžších zavěšených fasád hrozí reálná nesplnitelnost nového požadavku.
Revize normy také mění požadavky na výplně otvorů. Požadavek na okna v obvodových stěnách a strmých střechách se změní z hodnoty 1,70 W/m2K na 1,50 W/m2K a požadavek na střešní okna v šikmých střechách a světlíky se změní z hodnoty 1,50 W/m2K na 1,40 W/m2K. Na tyto změny se rovněž bude vztahovat odložená závaznost splnění nových požadavků. Požadavek na dveře zůstane oproti ostatním výplním otvorů zachován na hodnotě 1,70 W/m2K.
Revizí normy by měla být upřesněna pravidla porovnávání součinitele prostupu tepla střešních světlíků s požadavkem normy. Hodnota součinitele prostupu tepla střešního světlíku by se měla stanovat pro jeho svislou polohu a měla by být vztažena k ploše jeho průmětu. Pro případy, kdy bude teplosměnná plocha světlíku výrazně větší než plocha jeho průmětu, by se mělo připouštět zmírnění požadavku na součinitel prostupu tepla v poměru teplosměnné plochy a průmětu. Tímto vlastně bude „zlegalizována“ současná praxe, kdy se běžně součinitel prostupu tepla střešního světlíku vztahuje k teplosměnné ploše a nikoli k průmětu. Bez tohoto přístupu by většina světlíků na trhu nemohla „splňovat“ požadavek normy.
Zajímavou změnou je také zrušení požadavku na rámy oken. V normě ČSN 73 0540-2 z roku 2007 jsou doposud uvedeny požadavky 2,0 W/m2K na kovové rámy a rámy lehkých obvodových plášťů a 1,7 W/m2K na rámy ostatní. Nově budou stanoveny jen doporučné hodnoty, které však budou o něco přísnější než doposud.

Doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla

Revizí normy ČSN 73 0540-2 bude zavedena nová kategorie doporučených hodnot. Vedle požadavků na součinitel prostupu tepla na jednotlivé konstrukce budou další dva sloupce. V prvním budou doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla, tak jak je známe ze současné normy, tedy takové hodnoty, které jsou vhodné všude tam, kde tomu nebrání technické, ekonomické nebo legislativní překážky. V druhém sloupci budou nově doporučené hodnoty pro pasivní budovy. Nebude zde uvedena jediná konkrétní hodnota, ale rozmezí hodnot s tím, že ty nižší mají sloužit jako vodítko pro návrh menších pasívních budov, zpravidla rodinných domů, ty vyšší pak pro návrh větších a kompaktních budov. Například pro ploché a šikmé střechy se doporučuje součinitel prostupu tepla v rozmezí 0,10 – 0,15 W/m2K, tedy na úrovni 42 – 63% požadované hodnoty.

Budovy s velmi nízkou energetickou náročností

Zavedení doporučených hodnot pro pasivní budovy není jediným posunem normy v oblasti budov s velmi nízkou energetickou náročností. V příloze A normy bude nově poměrně rozsáhlá kapitola, která se touto oblastí zabývá. Jelikož má být v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU postupně dosaženo stavu, kdy budou všechny novostavby realizovány jako budovy s téměř nulovou energetickou náročností, je tato kapitola velkým přínosem. Jsou zde popsány zásady pro nízkoenergetické, pasivní a dokonce formou předběžné informace i nulové budovy. Jsou zde také uvedeny postupy jak a dle jakých norem se tyto budovy posuzují.

Další změny a informace o připravovaných změnách najdete v našem lednovém článku.