Bezplatnú registráciu v programe DEKPARTNER je možné získať prístup k rozšírenej technickej podpore.
Poškození dřevěných nosných konstrukcí dřevostaveb vlivem působení vody, která se do konstrukce dostane, je situací, do které by se jistě nechtěl z pohledu majitele domu dostat nikdo z nás. Je tedy velmi důležité už v návrhu staveb použít selský rozum a zvážit všechna rizika proniknutí vody k dřevěné konstrukci.
Oba níže popsané případy poruch dřevostaveb spojené s nežádoucím působením vody byly zaznamenány u nejrozšířenějšího systému dřevostaveb prováděného technologií 2 by 4. Nosný rám, většinou z KVH konstrukčních profilů, je kotven do ŽB základové desky. Nosný rám je zaklopen konstrukčními deskami, které se spolupodílejí na tuhosti konstrukce (OSB nebo sádrovláknité desky). Prostor mezi sloupky je vyplněn obvykle minerální tepelnou izolací a další tepelná izolace je součástí ETICS na vnějším záklopu.
Obvyklé skladby sloupkových konstrukcí dřevostaveb:
Tabulka 1: Skladba obvodové stěny v systému 2 by 4
Schéma skladby | Popis skladby (vrstvy uvedeny od exteriéru) |
Vnější kontaktní zateplovací systém | |
Deskový materiál - nejčastěji dřevoštěpková deska OSB | |
Nosné dřevěné sloupky, prostor mezi sloupky je vyplněn tepelnou izolací z minerálních vláken | |
Parozábrana z fólie lehkého typu | |
Nevětraná vzduchová vrstva / dvousměrný dřevěný rošt z latí | |
Pohledová vrstva – obvykle sádrokartonová deska |
Tabulka 2: Skladba vnitřní nosné stěny v systému 2 by 4
Schéma skladby | Popis skladby |
Pohledová vrstva – obvykle sádrokartonová deska | |
Nosné dřevěné sloupky, prostor mezi sloupky je vyplněn tepelnou izolací z minerálních vláken | |
Pohledová vrstva – obvykle sádrokartonová deska | |
Skladba podlahy na terénu odpovídá běžně prováděným konstrukcím podlah. Základovou konstrukcí jsou běžné betonové základové pasy a vyztužená betonová deska. |
Skladba podlahy na terénu odpovídá běžně prováděným konstrukcím podlah. Základovou konstrukcí jsou běžné betonové základové pasy a vyztužená betonová deska.
Tabulka 3: Skladba podlahy na terénu s podlahovým vytápěním
Schéma skladby | Popis skladby (vrstvy uvedeny od interiéru) |
Nášlapná vrstva dle investora, přípravné vrstvy | |
Betonová mazanina nebo potěr na bázi síranu vápenatého | |
Rozvody podlahového vytápění | |
Systémová tepelně izolační deska s výstupky pro vedení rozvodů podlahového vytápění nebo speciální reflexní fólie | |
Tuhá deska tepelné izolace | |
Povlaková hydroizolační vrstva, přípravné vrstvy | |
Nosná železobetonová deska |
První případ se týká malého domku realizovaného pro manžele ,,na důchod” od firmy specializující se na dřevostavby. Stavba byla realizována v roce 2012. Vzhledem k požadavku investorů na úsporu nákladů nebyl domek realizován zcela formou dodávky ,,na klíč”. Část dokončovacích prací si majitelé zajišťovali samostatně u dílčích dodavatelů. To může být do jisté míry příčinou níže popsaných problémů.
Obr. 1 – Pohled na dům.
Po cca 4 letech od realizace si majitelé domu všimli zvýšené kondenzace na vnitřním povrchu zasklení oken. Následně se objevily problémy spojené s otvíráním dveří do koupelny a na WC a změna barvy povrchu stěn a příček u podlahy. Problémy zjevně souvisely s vlhkostí v konstrukci. Při podrobné prohlídce se ukázalo, že za špatné otvírání dveří může nabobtnání obložkových zárubní. Bohužel nezbylo než konstrukce stěn rozkrýt sondami a zjistit zdroj vlhkosti.
Obr. 2 – Příčka a v ní osazená obložková zárubeň u podlahy
Obr. 3 – Rozsah provedených sond
Největší problémy byly patrné na konstrukci příčky, za níž se nacházel sprchový kout. Sprchový kout byl jednou z dodělávek zajišťovaných samostatně investorem, resp. jeho zedníkem, do provedených hrubých konstrukcí dřevostavby. Stejně byly realizovány také dlažby a obklady v koupelně a vedlejším WC. Během prohlídky bylo zjištěno, že zatížením sprchové vaničky dochází k jejímu průhybu a oddálení od příčky. Tím se otevře silikonem tmelená spára mezi obkladem stěny sprchového koutu a konstrukcí netuhé, nesprávně podepřené, plastové vaničky.
Obr. 4 – Zatékání vody za sprchovou vaničku v důsledku jejího průhybu.
Obr. 5 – Sprchový kout s netěsným napojením obkladu na vaničku (označeno šipkami).
Po odstranění sprchového koutu a opláštění příčky ze sádrovláknové desky se ukázalo, že pod vaničkou nebyla provedena žádná hydroizolační vrstva, která by bránila rozlití vody do plochy a do navazujících konstrukcí. Dalším, bohužel zásadním, zjištěním bylo, že zatékání bylo dlouhodobé a došlo k rozsáhlému poškození dřevěných prvků. Zasaženy byly jak základové prahy, tak sloupky až do výšky cca 1 m.
Obr. 6 – Poškození základového prahu a sloupků v příčce za sprchovým koutem
Obr. 7 – Základový práh vyhnilý až k vodorovné hydroizolaci z mPVC fólie
Kromě netěsné spáry kolem sprchové vaničky byla po rozkrytí konstrukcí zjištěna i netěsnost v rozvodu vody, viz obr. 8. Tlakové zkoušky údajně byly během realizace provedeny. Obnažené dřevěné konstrukce domu byly po nějakou dobu ponechány rozkryté, aby v nich obsažená vlhkost mohla vysychat. Pak byla provedena sanace.
Obr. 8 – Voda prolínající ze spoje potrubí jímaná provizorně do víčka
Další ukázkou problémů s vodou v konstrukci dřevostavby je novostavba přízemního rodinného domu z roku 2017. Asi rok po nastěhování majitelů do domu, při provádění zpevněných ploch kolem domu, byla zjištěna voda vykapávající ze soklu dřevostavby. Vlhké skvrny byly v ploše soklu i na navazující venkovní betonové dlažbě, na soklu začínaly zhruba od úrovně vodorovné hydroizolace. Jev se vyskytoval pod krytým stáním pro osobní automobil, takže nebylo pochyb, že zdroj vody je třeba hledat uvnitř domu. K obvodové stěně pod krytým stáním přiléhá sprchový kout v koupelně.
Obr. 9 – Vstup do domu pod krytým stáním pro automobil, za podélným oknem je koupelna se sprchovým koutem
Obr. 10 – Detail stěny u vstupu, vlhké mapy na obkladu stěny i na dlažbě
Obr. 11 – Sprchový kout v koupelně - potrhaný silikonový tmel ve styku stěny s podlahou od dosednutí skladby podlahy
Silikonová výplň spáry mezi dlažbou podlahy a obkladem stěny koupelny byla roztržená (obr. 11), nejspíš došlo k poklesu podlahy vůči stěně. Jedna z dlaždic u žlabu při poklepu duněla, byla uvolněná.
Po odstranění této dlaždice a části dlažby okolo byla nalezena silikátová stěrka. V napojení stěrky na stěnu byla oranžová spárová páska z netkané textilie. V napojení stěrky na límec podlahového žlabu byla šedá páska. Té však zespodu chyběla butylkaučuková hmota, která je v současné době součástí pásek dodávaných jako systémové příslušenství ke stejnému typu žlabu. Vzhledem k poloze žlabu vůči stěnám byla na část límce napojena i oranžová páska. Z obr. 14 je patrné, že při odtrhávání dlaždice, došlo k snadnému oddělení stěrky od podkladu a k delaminaci stěrky od spárových pásek. Obě pásky se v některých místech překrývaly, mezi nimi nebylo dostatečné množství stěrkové hmoty. Dunící dlaždice tedy nejspíš nebyla oddělena od hydroizolace, oddělena byla stěrková hydroizolace od svého podkladu nebo od límce žlabu.
V sondě vyvrtané do podlahy sprchového koutu skrz roznášecí betonovou vrstvu a tepelnou izolaci z EPS se na povrchu hydroizolace z asfaltového pásu objevila voda.
Obr. 12 – Pohled do sprchového koutu po odstranění částečně odlepené dlažby a provedení vrtané sondy
Obr. 14 – Stav hydroizolační stěrky po odtržení dlažby, její napojení na podlahový žlab a na stěny
Sprchový kout je nejpodezřelejším zdrojem vody, která vytékala ze soklu ve výšce vodorovné hydroizolace. V daném případě se zjistily odchylky od obvyklého provedení hydroizolační stěrky a jejího vyztužení v přechodových detailech. V napojení stěrky na podlahový žlab chyběla speciální páska uzpůsobená k přilnutí na límec žlabu. Předpokládáme samozřejmě, že výrobce žlabu má funkčnost své systémové pásky dlouhodobě a na velkém vzorku ověřenou. Lze ale problém přisuzovat stěrce samotné?
Pokles souvrství podlahy, který se projevuje popraskáním tmelové výplně je poměrně častým jevem. V obdobných případech k němu dochází, pokud se tepelná izolace pokládala nasucho přímo na vodorovnou hydroizolaci z asfaltových pásů. Desky jsou sice dostatečně únosné pro celoplošnou pokládku, v případě pokládky na asfaltovou hydroizolaci se ale opírají velmi malou plochou o spoje asfaltového pásu. Po dotvarování polystyrenu nad spoji se pokles zcela zastaví. Popraskání tmelové výplně se urychlí v případě, že spára nemá vhodný tvar, především pokud je malá a její hloubka (dána tloušťkou obkladu stěny nebo soklíku) je výrazně větší než šířka (vzdálenost spodního okraje obkladu nebo soklíku od dlažby). Ve spáře pak není dostatečné množství výplňové hmoty, která by se deformovala tahem od poklesu podlahy a dojde k jejímu roztržení nebo odtržení.
No a jestli pokles podlahy vyvolá deformaci spárové výplně, co se pak děje se stěrkou a jejím přilnutím k výztužné vložce a k podkladu v přechodu mezi podlahou a stěnou? Popsaný případ to možná ukázal. Stěrka bude určitě náchylnější na rozloupnutí, pokud není pod vložkou, mezi vložkami a nad vložkou dostatečné množství stěrkové hmoty. U povlakových hydroizolačních vrstev prováděných tzv. in situ je riziko nedostatečné tloušťky veliké, mimo jiné proto, že tloušťka výsledné vrstvy nebývá shodná s tloušťkou nanášené hmoty. Zráním obvykle dochází k sesychání. Uhlídat správné množství nanášené hmoty je i při nejlepší snaze o kvalitu velmi obtížné.
Namáhání hydroizolační vrstvy vodou v popsaném případě je poměrně veliké. Odvodněný je jen povrch dlažby, jaká-koliv prasklinka ve spáře dlažby nebo ve spáře mezi dlažbou a žlabem znamená zatížení hydroizolace lokálně vrstvou vody tlustou jako dlažba (resp. jako výška “ohrádky” na mřížku žlabu). V případě zahlcení žlabu je výška hladiny vody vyšší.
Za zamyšlení stojí napojení vodorovné asfaltové hydroizolace na základové prahy rámů dřevostavby. V typových podkladech je obvykle v detailu paty stěny vyznačen přířez asfaltového pásu přivařený na vodorovnou izolaci a vytažený na bok základového prahu. V případě obvodové stěny je na vnitřní straně dřevěného prahu. Řešení typového konstrukčního detailu DEK je na obr. 15. Za předpokladu, že bude spojení přířezu s vodorovnou hydroizolací dokonale vodotěsné, bude dřevěný základový práh chráněn před vodou proniklou na povrch vodorovné hydroizolace. Voda se pak bude hromadit ve vaně mezi základovými prahy a nikdo se o ní, pokud nepřeteče, dlouho nedozví. Pravděpodobnější je, že se projeví poruchami nášlapné vrstvy podlahy nebo si přeci jen nějakou škvíru najde a způsobí destrukci dřevěné konstrukce. Uvedené řešení s přířezem asfaltového pásu ale není prvotně určeno k zastavení vody z rozvodů nebo provozu domu. Má pomoci dočasně chránit dřevěnou konstrukci před srážkovou vodou při výstavbě a před technologickou vodou z podlahových betonů. V našem případě možná bylo pozitivní, že na obvodové stěně asfaltový pás nebyl a voda se rychle projevila na vnějším povrchu. Porucha tedy byla signalizována včas, než došlo k destrukci dřeva.
Obr. 15 – Přířez asf. pásu chránící dřevěnou nosnou konstrukci dřevostavby proti působení vody z vnitřní strany – typový konstrukční detail ATELIERU DEK
Poznatky ze dvou popsaných případů i z dalších v našem archivu vyvolávají mnoho otázek:
Závěr:
Poškození dřevěných nosných konstrukcí dřevostaveb vlivem působení vody, která se do konstrukce dostane, je situací do které by se jistě nechtěl z pohledu majitele domu dostat nikdo z nás. Je tedy velmi důležité už v návrhu staveb použít selský rozum a zvážit všechna rizika proniknutí vody k dřevěné konstrukci.
U stěrky je nutná technologická kázeň. Je ale třeba vědět, že samotná stěrková hydroizolace pod podlahou sprchového koutu nestačí.
Všechny rozvody vody musí být zkontrolovány tlakovou zkouškou, obzvláště ty, které budou zakryty. Je ale lepší nechat je viditelné.
Je nejspíš na čase upravit systémové detaily a zásady provádění dřevostaveb tak, aby se snížilo riziko dlouhodobého působení havarijní vody na dřevěnou kontrukci.